up

Blog

Jak se mi podařilo úplnou náhodou změnit si život

Autor: Veronika Danevová   Vloženo: 17.02.2014 15:56

Kategorie: Příběhy absolventů
blog

Nedávno to byl přesně rok.

Rok od chvíle, kdy jsem si řekla, že už to takto dále nejde, že život přece ne,ůže být jen o tomto. Že v tom musí být víc, že moje prohlubující se deprese musí mít svoji příčinu a řešení. Byla jsem na to zle. Byla jsem nešťastná, nic mě netěšilo, cítila jsem se beznadějně ze všeho, co se okolo mně dělo. Lidé se mé společnosti spíš stranili, než by ji vyhledávali. Nedivím se. Nic příjemného jim nepřinášela.

V tom čase mi kamarádka v rozhovoru vzpomenula slovo, které jsem do té doby nepoznala: koučing. Prý je to super věc, že mohým velmi pomohl, i v bezvýchodních situacích. Tam na kávě s kámoškou se začala moje cesta za změnou.

Hodila jsem do Googlu „koučing na Slovensku“ a začetla se do diskuze, ze které vyplývalo, že koučing na Slovensku je na dost zlé úrovni, a bla bla bla. 

Jen tak mezi řádkami vášnivě diskutující byla  vložena poznámka, že jediné, co má na Slovensku v tomto směru smysl a úroveň je nějaký Power Training.

 

Z dané diskuze jsem zůstala dost zklamaná. Bez vyšší naděje sem hodila do Googlu druhé slovo, které jsem si zapamatovala z dizkuse: Power Training. Po tom, co jsem vyloučila vechny stránky o silovém cvičení a budování svalů jsem se dostal na stránku PowerTrainingu - tréningu rozvoje vnitřní síly.

Kdo si pamatuje starou verzi stránky, jistě bude souhlasit, že se z ní nedalo vyrozumět, oc vlastně jde. Prostudovala jsem ji křížem-krážem a celé mi to vyzvnělo dost pofiderně.

No napříč tomu mi tam něco drželo, něco ma zadrželo před zavřením stránky hned na začátku.

Jen z čisté zvědavosti, co se stane, napsala jsem do okénka pro otázky, jestli mají ještě na nejbližším termíně místo, kerý byl za 4 dny. Telefonní číslo jsem tam psala jen velmi neochotně a svelkou nedůvěrou.

Na moje neskutečné překvapení mi do pár minut zazvonil telefon, kde se mi ozval příjemný hlas nějakéj paní Kovalčíkové. Paní Kovalčíková se se mnou bavila něco přes pů hodiny. Během celého rozhovoru jsem měla vnitřní velký vykřičník, který stále upozorňoval na možný podvod.

No kdo už se někdy bavil s Katkou, ví, že je to úžasný člověk, s darem slova jako málokdo. Šla na mě s láskou a s porozuměním pro všechny moje obavy a já jsem jej dnes nesmírně vděčná za to, že vydržela moje pochybnosti až do konce, že jich dokázala vyvrátit natolik, že jsem se na druhý den úplně dobrovolně rozhodla poslat zálohu na tréning lidem, které jsem vživotě neviděla.

Snažila jsem se být opatrná a zodpovědná. Napsala jsem na Facebook otázku všem mým známým, jestli s tím má někdo zkušenosti, jestli o tomto tréningu někdo aspoň někdy slyšel, abych měla aspoň nějakou jistotu, že to celé není podvod. Nikdo nic. Ani jediné světélko naděje.

S odstupem času si uvědomuji, jak velmi jsem musela toužit po změně, když jsem tam nakonec poslala zálohu a přihlásila se na tréning.

Adrenalin začla stoupat. Před odchodem jsem oznámila nejbližším, kam jdu. Pro případ, že by jsem se neozývala, že by mě předali za hranice na orgány, že by to byl celé podvod:).

V pátek po cestě vlakem do Galanty jsem měla svoje soukromný před-PowerTraining. Překonávala jsem takový strach jako nidky. Přátele jsem měla stále na telefoně. Dohodli jsme se, že mám potom křičet do telefonu, co vidím, kdy mě budou unášet, jak v tom filmu 96 hodin.

Taxík mě zavezl na místo. Vysadil mě a odjel.

Taxík mě zavezl na místo, na tmavý lideprázdný sněhem pokrytý ranč. Vysadil ně a odjel. Nic jako recepci, kde by odpovídali na moje otázky, jsem nenašla. Následovala jsem teda jediné světlo na ranči a vešla jsem do něšeho jako hospoda. Bylo tam rušno. Ptám se u baru, jestli neví, že by tu měl být nějaký Power Training. Paní za barem se na mě zkoumavě podívala, přitom můj adrenalin dosahoval hodnot, že jsem sotva stála na nohách. Zavoala na „pani Kovalčíkovou“. Přišla za mnou usměvavá mladá žena. Říkám si, snad to bude nakonec v pohodě  :).

Od té chvíle jsem už začala zase dýchat pomaleji. Dala mi klíč od pokoje a popřála dobrou noc. Žádné dlouhé vysvětlování, žádné spokojení mých nespotečnách otázek. Jak jsem šla do pokoje, vystrkovali koníky na rančí hlavy ze svých stájí. V tu chvíli mě o přišlo neskutečně krásné. Koníkymě neublíží, ani paní Kovalčíková mě neunesla, bude to v pohodě. :)

Nedávno to byl presně rok. Rok od té doby, co se můj život změnit ze dne na den. Rok, který se nebojím nazvat do teď nejlepším v mém životě.

Power Training mi pomohl vyrovnat se se světem a sama se sebou.

Pomohl mi pochopit, že to, co budu každou minutu mého života prožívat naplno, závisí jedině na mně a že celá moje realita je jen v mé hlavě. Je to pochopení, které nevymaže z hlavy žádný čas. Je to pochopení, které mě pomáhí zažívat život naplno, zkoušet nové věci a odvážit se jít do rizika. Není co ztratit. 

Život je krátký a rychlý. Díky Power Trainingu ho prožívám lépe.

Děkuji.


späť      späť